Písně makedonské

Ludvík Kuba

 

NEJNUTNĚJŠÍ POZNÁMKY JAZYKOVÉ:

 

 

Nejnápadnější zvláštnosti makedonštiny jsou tři.

 

Jimi se řadí vesměs k bulharštině.

 

1. Neskloňuje se (až na nepatrné výjimky).

 

Příklady: na turska granica (pís. č. 1); bez voda (10); pod rusa kosa, pod rusým vlasem (17); od majka od matky (24); šte kaža na mama, řeknu mámě (19).

 

2. K podstatným a přídavným jménům se na konci připojuje (jde-li o určitý předmět) rodový člen. Jsou to vlastně ukazovací zájmena: t-ta-to, n-na-no, v-va-vo. Spisovná bulharština užívá jen prvého způsobu.

 

Příklady: carj — carjo-t (12); duma-ta, slovo-to; vino-to; ochridski-te izvori, ty ochridské prameny (8); zetova-ta košulja (8); c'rveno-no grojze, ony červené hrozny (9); visoki-ne čardaci, ony vysoké pavlače (10); moj-ve, tamty moje (9).

 

3. Měkký a tvrdý znak (jako v ruštině), čili jery, ъ, ь.

 

Na konci slov se vůbec neslyší. Ožívají jen, připojí-li se člen: carj-o-t; zajk-u-t, ten zajíc; djerdjef-o-t, ten rám na vyšívání. Píši je, protože užívám nejbližšího pravopisu, totiž bulharského, který jery dosud všude zachoval.

 

Uvnitř slova jsou vždy důležité. Měkké ь změkčuje předchozí souhlásku, tvrdé ъ je slyšitelné. Kdežto pak spisovná bulharština tento zvuk většinou zjednodušila na pouhé tupé á, v makedonštině zní jako a, o, u neb e, někdy temně, jindy jasně. Zní-li vysloveně jasně, neužívám ъ, nýbrž dotyčné hlásky, na př.: зайкутъ (зайк-ъ-тъ); керванотъ (керван-ъ-тъ).

 

Věc se však stává složitější, poněvadž bulharština má nosovku ж, která se vyslovuje rovněž jako a, o, u neb e, někdy temně, jindy jasně. V makedonštině bývá tato nosovka vyslovována zpravidla jasně a tak i píši: сум (сѫм); тенко (тежко); рака (рѫка) atd.

 

Кь se vyslovuje rozmanitě: k, kj, ť. Rozdíly jsem hleděl v latince vyjádřiti, jak nejlépe dovedu; někdy píši i jako tj, neb charvátské č.

 

Právě tak při latinském přepisu makedonštiny užívám pravopisu charvátského i jinde (ni, di, ti, čti ny, dy, ty; za x užívám h; za гь užívám dj). Kde tvrdé ъ zní temně, užívám podle potřeby znaků á, ó, ů, ě; kde zní jenom jako prodloužená souhláska, užívám apostrofu: s'lnce (сълнце).

 

 

9

 

[Previous] [Next]

[Back to Index]